Vše o Žirafách
Vše o žirafáchŽirafy patří bezesporu mezi nejušlechtilejší tvory obývající tuto planetu. Jejich předchůdci vznikli již v mladších třetihorách zhruba před 22 milióny lety, z bezparožných jelenů. Vývojovou kolébkou pravých žiraf (rod Giraffa) byla severní Indie a Bengálsko, odkud postupně žirafy přešly do severovýchodní Afriky a dále pak na celý africký kontinent (Musil, 1985).V tomto období dochází k vývoji dlouhého krku a prodlužování končetin. Dnes se výskyt žiraf v přírodě omezuje zhruba na 16 - 18 států Afriky od Sahary až po řeku Orange. V některých státech západní Afriky byly žirafy v posledních třiceti letech již vyhubeny (Senegal, Gambie, Mali). V přírodě se v součastnosti čeleď žirafovití (Giraffidae) vyskytuje ve dvou rodech. Rod Giraffa je zastoupen druhem žirafa (Giraffa camelopardalis) a systematicky se obvykle dělí na 9 poddruhů (Anděra 1999) podle místa výskytu, variability zbarvení atd. Druhý rod Okapia je zastoupen také jedním druhem okapi (Okapia johnstoni), který se vyskytuje v pralesích střední Afriky (Kongo) a pro svůj skrytý život byl objeven až počátkem dvacátého století (1901). Poprvé se o existenci tohoto podivného zvířete, zmiňuje anglický žurnalista a cestovatel Henry Morton Stanley, který se o něm doslechl od domorodých pygmejů na svých cestách v konžském tropickém pralese Ituri vletech 1888 - 1890. Zvíře s pruhovanými zadními končetinami bylo považováno za druh koně nebo zebry. V roce 1899 se vydal pozdější ugandský guvernér sir Henry Johnson tuto zprávu ověřit. Od pygmejů, kteří zvíře nazývali „o´api“ získal několik kusů kůže. T y odeslal do Londýnské zoologické společnosti s návrhem na pojmenování Equus johnstoni - kůň Johnstonův. Později odeslal ještě dvě lebky podle kterých bylo hned jasné, že se nejedná o koně, ale o žirafu. Nový živočich byl tedy konečně popsán a v roce 1901 pojmenován Okapia johnstoni - Okapi. Mimo africký kontinent se tento tvor dostal až v roce 1919 a to do zoologické zahrady Antwerpy, kde se také v roce 1954 narodilo i první mládě. Do naší republiky se okapi dostala pravděpodobně již před rokem 1901 (tudíž ještě před jejím popsáním), ovšem jako preparovaný jedinec, jehož kůži darovali klášteru v Teplé nad Bečvou premonstráti z africké misie v Kongu. Tento jedinec, zřejmě samice, byl dlouhá léta vystavován ve skleněné vitríně kláštera a po druhé světové válce, v roce 1953, byl jako součást poválečného konfiskátu převezen do depozitu Národního muzea v Praze. Před několika lety byl tento exponát převezen do památníku Dr. Emila Holuba v Holicích, kde je k vidění dodnes (na snímku). Další preparát, tentokrát samce byl zakoupen někdejším kustodem zoologických sbírek Národního muzea v Praze panem Dr. V. Vávrou v roce 1914 v Hamburku u preparátorské firmy J. Milauf, za tehdejších 3.500,- marek. Zakoupení okapi financoval tehdejší majitel panství Světlá nad Sázavou pan Richard Morawetz. I tato okapi je stále k vidění a to ve sbírkách Národního muzea v Praze. Zoologická zahrada ve Dvoře Králové, která je známa svým chovem velkých stád afrických kopytníků, se již dlouhá léta snažila o získání tohoto neobvyklého a fascinujícího zvířete. Velké úsilí a zejména úzká mezinárodní spolupráce na evropských chovných programech přinesla v roce 2004 své plody. Historicky první okapi, samec jménem Deto, byla dovezena z belgické zoologické zahrady Antwerpy, a tak byl položen základní kámen budoucího chovu. Podle zdrojů ISIS (ISIS 2005), čítá k 29.4.2005 světová populace v zoologických zahradách 1141 žiraf sedmi poddruhů, které jsou chovány ve 428 institucích. Evropa se podílí na celosvětovém chovu 42 %. Zajímavá je účast českých ZOO kdy např. na chovu kriticky ohrožených žiraf Rothschildových, kterých je podle posledních údajů IUNC v přírodě necelých 300, chovalo k 31.12.2004 devět českých a slovenských ZOO 60(17.43) těchto žiraf, což představuje 27% z evropského a 20% celosvětového chovu. Nejrozšířenějším poddruhem je momentálně žirafa síťovaná a to nejen v přírodě, ale i v zajetí. Celosvětově se uvádí 370 zvířat v 64 institucích, z toho v českých ZOO je drženo 19 (6.13) jedinců (tj. 5%). I když v současnosti nejsou žirafy v přírodě bezprostředně ohroženy, areál jejich výskytu se s narůstající lidskou populací stále zmenšuje a jsou k zastižení prakticky jen v rezervacích, národních parcích, či soukromých farmách.Velké importy afrických kopytníků se z veterinárních důvodů již neuskutečňují a proto každá zoologická zahrada musí se svým chovným materiálem uvážlivě hospodařit. Evropské zoologické zahrady se sdružují a zakládají chovné programy pro ohrožené druhy zvířat. I žirafy byly zařazeny do evropského záchovného programu (EEP), jehož koordinátor sídlí v ZOO Stuttgart (NSR). V součastné době je do EEP žiraf Rothschildových zapojeno 53 zoologických zahrad a do EEP žiraf síťovaných 29 (ISIS, 2005) zahrad. Cílem těchto chovných programů je vytvořit zdravou prosperující populaci, která nebude přímo závislá na dalších a dalších importech z přírody. Taková spolupráce zoologických zahrad přinesla již v nejednom případě své ovoce, v podobě znovuvysazení některých vzácných, nebo ohrožených druhů zvířat do přírody. České a Slovenské zahrady jsou sdruženy do Unie českých a slovenských zoologických zahrad (UCSZ), na jejíž popud vznikly komise pro chov různých okruhů zvířat (také např. žiraf) a jmenováni jejich koordinátoři.Ty se pravidelně schází, aby si pracovníci vyměnili nejenom své zkušenosti, ale plánovali a dohadovali společné postupy ve strategii chovu. Bohaté informace jsou na webovách stránkách www.zirafy-antilopy.cz které byly zprovozněny za vydatné dotační pomoci Ministerstva životního prostředí. Biologická data Dospělí žirafí býci dosahují výšky 5 - 5,8 m a hmotnosti 800 - 1200 kg (dospělý samec žirafy síťované, průměrné kondice, vážil ve Dvoře Králové 1060 kg), samice jsou vysoké 4 - 4,5 m a dosahují váhy okolo 700 kg. Hlava nese 2 - 3 růžky, které jsou potažené kůží a jsou pevně přirostlé na lebce (těsně po narození jsou růžky ještě volné a sklopené k temeni hlavy, aby nepřekáželi v porodních cestách). Význam mají jen pro samce, kteří jich používají v soubojích o říjnou samici, při nich si zasazují prudkým kmitnutím hlavy a krku, silné údery do oblasti krku a páteře. Žirafy jsou přizpůsobeny k požírání listí a větví v korunách stromů dlouhým krkem, který tvoří však pouze 7 obratlů jako u většiny ostatních savců, včetně člověka. Jejich hlavní potravou jsou listy a pupeny akácií, které uchopují až 40 cm dlouhým chápavým jazykem. Pysky žiraf jsou osrstěné až dovnitř do tlamy a chrání ji tak před dlouhými a ostrými trny stromů. Žirafy mají velmi dobrý zrak, který jim spolu s jejich výškou dává velmi dobrý předpoklad k tomu, aby jim na rozlehlých pláních nic neušlo. Přijímání potravy věnují žirafy převážnou část dne (až 20 hodin). Při odpočinku spí jen krátce, neboť jejich spánek je neustále přerušovaný a hlubokým spánkem, při kterém ohnou krk dozadu a bradu si opřou o stehno, spí jen několik minut. Dospělé žirafy nemají v přírodě mnoho nepřátel, mláďata se však stávají kořistí lvů, levhartů, hyen, gepardů a také smeček psů hyenových a krokodýlů. V přírodě je průměrná úmrtnost mláďat do jednoho roku 50 – 70 %. K nejčastějším útokům dochází u napajedel když se žirafy v hlubokém rozkroku naklánějí nad vodní hladinu. Dospělá žirafa nemá v přírodě téměř žádného nepřítele. Jen nemocná a stará zvířata jsou občas lovena lvy. Říje žiraf je velice krátká, trvá 24 - 36 hodin a opakuje se po 14 - 21 dnech. Březost je naopak velmi dlouhá a trvá okolo 440 - 480 dní. Mládě se rodí většinou jedno (dvojčata jsou vzácností, neboť v Evropě se zatím narodila živá dvojčata jen ve třech ZOO – Augsburg, Duisburg a Olomouc. V dalších třech byly zaznamenány potraty – Tierpark Berlin, Paříž a Dvůr Králové) 160 - 210 cm vysoké o hmotnosti 50 - 80 kg a jsou kojena do jednoho roku svého života. Pohlavní dospělosti dosahují ve 3 - 4 letech života (nejmladší matkou se stala královédvorská samice Carol která porodila ve 3 letech 5 měsících a 17 dnech, nejmladším otcem samec Benito z liberecké ZOO, který plodně pářil již ve věku dvou let a jeden měsíc). V zajetí se dožívají maximálně 25 – 28 let, údajně i 36 (Nowak et al. 1983). Nejstarší žirafou v České republice byla samice žirafy síťované Bolka, která se v ZOO ve Dvoře Králové dožila 24 let. Porodní míry devíti žirafích mláďat v ZOO Dvůr Králové se pohybovaly od 167 do 199 cm ( průměrně 184 cm). Tato mláďata byla pravidelně měřena až do věku 12 měsíců, kdy dosahovala výšky 275 – 329 cm (průměrně 303 cm), tj. měsíční přírůstek v průměru 10 cm. Umělé odchovy: ZOO Praha Zkušenosti s umělými odchovy v naší republice sahají do roku 1980, kdy byla v zoologické zahradě v Praze odchována samice žirafy Rothschildovy Štěpánka. Tato samice byla první čtyři dny napájena Sunarem (sušené mléko pro kojence), od 5. do 10. dne převařovaným kravským mlékem s přídavkem Laktonu (sušená mléčná náhražka pro telata). Mezi 10. až 24. dnem dostávalo mládě nesvařené mléko, které se opět od 24. dne začalo svařovat, protože ani v lednici nebylo možné je uchovat v potřebné kvalitě. V prvních dvou dnech bylo mládě krmeno v tříhodinových intervalech bez noční pauzy, dále pak po 3,5 hodinách s jednou noční pauzou. Postupně byl počet krmení redukován, až do odstavu v 10,5 měsících (Lang, 1984). ZOO Olomouc Zoologickou zahradou, která má s umělými odchovy žiraf v naší republice největší zkušenosti, je ZOO Olomouc. Zde bylo mládě žirafy Rothschildovy, samička Bobina, první dva dny napájeno kravským mlezivem, od 3. do 6. dne postupně převáděno na Laktosan. Počet krmení činil v prvních dvanácti dnech 6 za 24 hodin, od 12. do 49. dne 5 a od 50. do 180. dne pak 4 krmení za den. Dále pokračovalo napájení od 181. do 270. dne 3x denně a od 271. do 330. dne 2x denně. Od 331. do 365. dne pak už jen jednou denně. Úplně byla odstavena v jednom roce života (Kučerová, 1992).Po stažení Laktosanu z trhu přešla olomoucká ZOO na sušenou mléčnou náhražku (Sanolac Gelb a Rot) pro telata od firmy Sano (České Sano spol. s r. o. Domažlice). Jedná se o kvalitní mléčnou náhražku, se kterou mají dobré zkušenosti i další zoologické zahrady. Za zmínku stojí, že tato zahrada odchovala uměle již 6 žiraf. ZOO Ostrava V zoologické zahradě Ostrava se 9.3.1991 narodilo samici Dio mládě žirafy Rothschildovy (samička Benty), které matka odmítla a dokonce na něj byla agresivní, což se projevovalo tak, že do mláděte kopala. To bylo napájeno prvních 10 dní čerstvým kravským mlezivem. V prvních dvou dnech každé 2 hodiny ve dne a po 3 hodinách v noci. Od 3. dne do 10. dne pak každé 3 hodiny ve dne a každé 4 hodiny v noci. Od 10. do 20. dne života byla malá žirafa v Ostravě napájena 6x denně, od 20. do 30. dne 5x denně, od 30. do 70. dne 4x denně, od 3 měsíců do 5 měsíců 3x denně a od 5 měsíce jen 2x denně. Další úspěšný umělý odchov byl pak v této ZOO zaznamenán v roce 1996 (Čolas, 1992). ZOO Dvůr Králové V zoologické zahradě ve Dvoře Králové nad Labem jsme se také několikrát pokusili o umělý odchov žiraf, ale bohužel s menšími úspěchy. Jeden z prvních byl umělý odchov žirafy Rothschildovy, kdy se samici Frankie (prvorodičce) narodil 17.3.1982 sameček Filip. Frankie se o něj hned po porodu odmítla starat a dokonce se ho bála a utíkala před ním (v roce 1999 jsme zaznamenali podobné chování u samice Kizi, která však byla na mládě agresivní a kopala do něj stejně jako samice Dio v Ostravě). Mládě jsme tedy oddělili do samostatného boxu a začali napájet dětským sušeným mlékem (Sunar). Napájeli jsme ho 4x denně a do 7. dne pilo 1500 - 2500 ml mléka denně. Osmý den došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu mládě bylo malátné a odmítalo pít. Devátý den věku Filipa se samici Serengeti narodilo mládě. Jelikož jsme o ní věděli, že je výbornou matkou a protože se zdravotní stav Filipa i nadále zhoršoval, přikročili jsme k jeho spojení s ní i jejím mládětem. Po prvních nesmělých pokusech kdy nemohl najít struk samice, byl další den už 4x viděn, jak saje. Od 11 dne jsme ponechali Filipa s jeho adoptivním bratrem Setem a matkou Serengeti stále spolu a ta je oba zdárně odchovala. Ne vždy však naše úsilí končilo takto idylicky. V roce 1990 se shodou okolností narodilo právě samici Serengeti mládě, které bylo sice vysoké (měřilo 200 cm), ale slabé a neschopné se samo postavit. Po marných pokusech mládě postavit a ponechat u samice, jsme byli nuceni přistoupit k umělému odchovu. Mládě jsme opět napájeli Sunarem a protože se alespoň občas udrželo na chvíli na nohou, po napojení jsme je spojovali s matkou. Ta se o ně vzorně starala, olizovala je a při jeho občasných pokusech o sání klidně stála. Přesto po čtyřech dnech zesláblé mládě uhynulo. Bohužel ani v několika dalších pokusech jsme nebyli s umělými odchovy žiraf úspěšní. Největší problém spočíval v tom, že mláďata, která jsme se snažili na umělý odchov převést, byla buď velmi slabá a neživotaschopná, nebo uhynula během krátké doby po porodu. Svou roli mohla sehrát i mléčná náhražka Sunar, která se pro žirafy nejeví vhodná. První úspěšný odchov se nám zdařil až v roce 1999 kdy jsme uměle odchovali samici Janin, která se narodila velmi slabá a nebyla se schopna sama postavit. Prvních 12 dní jsme na zpevnění a prokrvení končetin použili termozábaly, které se používají pro sportovní koně, a 3x denně je masírovaly nejdříve slivovicí, později lihem. Po prvních třech dnech napájení kravským mlezivem jsme postupně přešli na Sanolac Gelb. Od 3. do 13. dne jsme mládě napájeli 6x denně po 500 – 1000 ml, od 14. do 54. dne 5x denně po 1500 ml, od 55. do 80. dne 3x po 2000 ml. Janin byla v prvních dnech života oddělena do samostatného boxu jsme brzy začali spojovat se stádem ve kterém byly laktující samice, a od kterých se později naučila sát a podávané mléko přestala přijímat. Množství přijatého mléka za den , ve věku 10 až 60 dní činil v zoologické zahradě v Praze 3,6 – 6,1 l, v ZOO Olomouc 5 – 8 l a v ZOO Ostrava 6 – 8 l (Čulík, 2002). Obecně platí, a to nejen pro kopytníky, že mládě se musí do 24 - 36 hodin po narození napít mateřského mleziva, ve kterém jsou obsaženy jak veškeré látky podporující jeho imunitu, tak i vitamíny a minerály. Mláďata, která nedostanou včas dostatečné množství, jen ztěžka přežívají. V podmínkách zoologické zahrady nebývá jednoduché v daný okamžik sehnat vhodné a kvalitní mlezivo a to zejména proto, že okolní chovy, ze kterých může být mlezivo eventuelně ihned dovezeno, nejsou vždy po veterinární stránce bezpečně prověřeny a hrozí tedy možnost, že v dobré vůli zavlečeme v tomto biologickém materiálu zvenčí nějakou nákazu. Proto je neocenitelné, když zoologická zahrada např. v rámci svého dětského zookoutku chová kozu či krávu a stává se tak na svém okolí nezávislá. Mlezivo a mléko takto získané se dá na určitou dobu zamrazit a je tak vždy v době potřeby k dispozici. Jak je patrno z předešlého textu není postup při umělém odchovu žiraf vždy stejný. Poněkud se liší v každé zoologické zahradě a do jisté míry i případ od případu. Základní schéma však lze vysledovat srovnáním úspěšných odchovů. Nejdůležitější je podat mláděti v prvních dnech mlezivo ať už kravské, nebo žirafí a dále zvolit vhodnou mléčnou náhražku (Tab.18). Intervaly mezi jednotlivými napájeními je nutné podřídit věku a zdravotnímu stavu mláděte. Dodržení hygieny přípravy mléka a napájecích pomůcek musí být samozřejmostí. Zvláště důležité je preventivní podání vitamínových preparátů a selenu v prvních dnech života, které umožňuje mláďatům lépe se vyrovnat se zvýšenou zátěží, kterou na ně umělý odchov klade. Zdá se, že mladé žirafy jsou citlivé na individuální péči. Četnost porodů Za celé období chovu se v českých a slovenských zahradách narodilo 327 mláďat, včetně 9 potratů. Podle rozložení porodů v jednotlivých měsících lze říci, že žirafy se u nás rozmnožují v průběhu celého roku, s vrcholem v červenci 46, nejméně porodů bylo zaznamenáno v říjnu 17 (Čulík, 2004). Tato četnost je však relativní a může být dána spojováním samic se samcem v klimaticky příznivějším období a skutečností že jsou žirafy v některých ZOO po porodu na nějaký čas oddělovány od samce. Žirafy v českých a slovenských zoologických zahradách České zoologické zahrady chovají v současné době žirafy ve dvou poddruzích v celkovém počtu 79 jedinců (žiraf Rothschildových 60 a žiraf síťovaných. Historicky se za celé období |
|
|
|