*SmRt*
vite ted sem přemyšlela nad tim,že nikdy nebudou všichni štastní----vždy bude jeden kterej bude smutnej.....a tak esi vam štastnym pravě ted kazim naladu omlouvam se....jen sem chtěla řict že by ste si ten sqelej pocit měli uživat....zitra už tak super byt nemusim....
šla jsem ze školy,sama jako každy den tohotu roku....svitilo sluničko a ja vnimala jeho teple paprsky jako vetřelce.Rozběhla sem se domu odemkla a vešla do sveho pokoje....něco mě zamrazilo.Je tady,ovanul mě chlad....strach a bolest vzpominky se vraceli....chodila za mnou skoro každy den tohoto roku...byla jako stin...Co o de mě ještě chceš??! zeptala sem se přiškrcenym hlasem....Přišla sem si pro něco...Pro co? poznala me obavy v hlase....usmala se,chladně...a pokračovala Pro tebe mé dítě.....dalši usměv.Rozbrečela sem se...Vzala si mi už tolik-hlavně ji !! rozkřičela sem se....Mou matku !! hlas se mi přetrhával....ano přesně před rokem....přišla sem ze školy dřiv než obvykle a překvapilo mě to mrazive ticho...zavolala sem do bytu pozdrav a šla najit svou maminku.Byla jediny člověk ktery mě chapal...byla jedina ktera mě doopravdy milovala.Vešla sem už skoro do všech pokojů se špatnou předtuchou....Ještě můj pokoj.Vešla sem a na zemi ji uviděla...byla bílá jako sníh a krev byla všude kolem ní.běžela sem k ní...jen ji probrat vratit ji život...zachranit ji.Vtom sem ji uviděla.Stála za mnou a pozorovala mě....Kdo ste ? zeptala sem se.....Smrt!odpověděla osoba... to slovo bála sem se smrti už od malička ...nikdy jsem nechtěla zemřit.Maminka to věděla...Porč si mi ji zabila?!! dalši otazka vyklouzla z mich rtu... proč?zeptala se už zase s tim usměvem....Nemusela bych kdyby nepřistoupila na mou dohodu...chtěla jsem tebe ale ona -ukazala na maminku- řekla že zemře pokud ti to zachrani život....Souhlasila sem....dořekla.A ted tady stála přede mnou a chtěla mě....Nebudu s tebou uzavirat dohody odpověděla sem jí....stejně si pro mě přijdeš....už se tě nebojim